Insolvence je ve většině případů pro dlužníka mnohem příznivější řešení než exekuce. Smyslem exekuce je v prvé řadě vymoci pro věřitele co nejvíce peněz, a to (až na pár výjimečných situací) bez ohledu na to, jaké to bude mít dopady pro dlužníka. Žaloby, exekuční řízení, smluvní pokuty, stále rostoucí úroky i nevítané návštěvy exekutorů rozhodně nejsou něčím, čím bychom si chtěli procházet každý den. S trochou nadsázky se dá říct, že exekuce není nic víc, než divoký hon na dlužníka.

Oproti tomu insolvence, a to především ta ve formě oddlužení, hledá přijatelné řešení jak pro věřitele, tak především pro dlužníka. Je-li dlužníkovi oddlužení povoleno, pak nejen, že jeho dluhy již nadále neporostou, ale navíc se ještě jednorázově sníží na takovou částku, kterou je již dlužník schopen splácet. Insolvence je řešení, a právě z toho důvodu ji vyhledává stále více lidí, kteří se ocitli v nezvladatelné finanční situaci.

Pro koho je insolvence určena?

Insolvence je určena pro všechny fyzické nebo právnické osoby, které se nachází v takzvaném úpadku. Pod pojmem úpadek se v insolvenčním zákoně myslí taková situace, kdy se dlužník dostal do vážných problémů, které již pravděpodobně nebude schopný sám řešit. Do úpadku se člověk (nebo právnická osoba) může dostat dvěma způsoby – platební neschopností, nebo předlužením.

Z pohledu oddlužení je mnohem významnější platební neschopnost. Dlužník je v platební neschopnosti, pokud najednou splňuje všechny tyto podmínky:

1. má více (nejméně dva) věřitele,
2. má peněžité závazky (dluhy) nejméně 30 dnů po splatnosti,
3. není schopen tyto závazky plnit (dluhy splácet).

Jsou-li všechny výše uvedené podmínky splněny najednou, je dlužník v úpadku. Jak se ale pozná, že je splněna i třetí podmínka? Insolvenční zákon k tomu má pomůcku když říká, že dlužník není schopen plnit své závazky, nastane-li alespoň jedna z těchto situací:

1. dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků,
2. dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po jejich splatnosti,
3. není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek za dlužníkem výkonem rozhodnutí nebo exekucí,
4. dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud.

Nastanou-li tedy všechny prvně uvedené okolnosti a alespoň jedna okolnost ze seznamu druhého, je dlužník v úpadku a může u něj tak být zahájeno insolvenční řízení.

Nejste-li si jisti, zdali jste se ocitli v úpadku, neváhejte nás ZDARMA a NEZÁVAZNĚ kontaktovat a my Váš případ odborně posoudíme.

Co je to oddlužení?

Dostanete-li se jako fyzická osoba do úpadku, existují pro Vás v rámci insolvenčního zákona dvě možná řešení – oddlužení a konkurs. Oddlužení, nebo chcete-li osobní bankrot, je pro Vás jako dlužníka tou vůbec nejvýhodnější variantou. Povolí-li soud oddlužení, pak zároveň nastane:

• Ochrana před exekutory – všechny probíhající exekuce jsou zastaveny a exekutoři na Vás již dále nemohou,
• Ochrana před soudy a vymahači – po dobu insolvence Vás taktéž není možné opětovně žalovat u soudu ani rozhodce, nemohou tedy ani vzniknout další dluhy za soudní výlohy,
• Zmrazení dluhů – všechny Vaše dluhy se sjednotí, stabilizují a hlavně už dále neporostou,
• Snížení dluhů – soud určí, jakou částku jste povinni splácet a v případě, že v rámci oddlužení budete řádně plnit veškeré své povinnosti, vydá soud rozhodnutí, kterým Vám, až na výjimky, navždy promine tu část dluhů, kterou jste v průběhu oddlužení neuhradili,
• Náklady na normální život – po dobu oddlužení Vám soud ponechá dostatečnou část Vašich výdělků k tomu, abyste mohli vést normální život.

Oddlužení s sebou kromě výhod přináší pro dlužníky i některé povinnosti. Tou nejhlavnější je pak plnění splátkového kalendáře. Nemáte-li totiž například nemovitý majetek, kterým by bylo možné dluhy pokrýt, případně zámožného příbuzného, který by Vám s placením pomohl, pak insolvenční soud schválí splátkový kalendář. V tom Vám bude na základě Vašich příjmů, výše Vašich dluhů či velikosti nákladů na rodinu určeno, jakou částku budete měsíčně po následujících 5 let platit. Tato částka je jen tak vysoká, aby Vám splácení dluhů zbylo ještě dostatek peněz na vlastní obživu, případně na všechno nezbytné pro Vaše děti. Budete-li řádně po celou dobu splácet, na konci Vám bude zbytek Vašich dluhů soudem prominut a vy dostanete šanci začít se zcela čistým štítem – žádné dluhy z minulosti na Vás nedosáhnou! Chcete-li vědět, jakou přibližnou částku budete povinni v oddlužení platit, zkuste naši KALKULAČKU ODDLUŽENÍ.

Co musím splnit, aby mi bylo oddlužení povoleno?

Podmínek pro povolení oddlužení je celá řada, velké množství z nich je však natolik specifických, že vyžadují individuální posouzení Vašeho případu. Obecně lze však zmínit zejména následující požadavky:

• Nesmíte sledovat podáním insolvenčního návrhu nepoctivý záměr – tato podmínka je pojistkou pro případy, kdy si dlužník účelově “napůjčuje” peníze, aniž by měl v úmyslu je vracet a bude spoléhat, že po skončení insolvence mu větší část peněz jednoduše zůstane. Takové nepoctivé jednání však nemůže zákon podporovat.
• Nesmíte se záměrně zbavovat svého majetku před podáním insolvenčního návrhu. Je nutné si uvědomit, že insolvenční správce zkoumá stav majetku dlužníka až 3 roky zpětně. To se týká zejména majetku ve veřejných rejstřících a seznamech (nemovitosti a motorová vozidla). V případě, kdy správce zjistí, že se dlužník zbavoval majetku před prohlášením úpadku, hrozí dlužníkovi prohlášení konkursu pro nepoctivý záměr.
• Musíte mít odpovídající příjem, případně nezajištěný majetek, který zajistí, že budete schopni během 5 let splatit alespoň část svých dluhů. Pravidlo povinnosti uhradit 30 % již sice neplatí, nicméně je vždy třeba uhradit alespoň část Vašich závazků. Šanci však máte i v případě, že tuto podmínku nesplníte. Není-li Váš příjem dostatečný, může Vám tzv. „smlouvou o důchodu“ se splácením vypomoct jakákoliv třetí osoba. Smlouva o důchodu je následně součástí návrhu na povolení oddlužení.
• Po ustanovení insolvenčního správce mu musíte poskytnout veškerou potřebnou součinnost.

Jak oddlužení probíhá?

Každé insolvenční řízení je zahájeno podáním insolvenčního návrhu případně spojeného také s návrhem na povolení oddlužení, konkrétně tedy dnem, kdy návrh dojde soudu, který o něm bude rozhodovat. Zde nastupuje povinnost soudu zveřejnit insolvenční návrh nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu byl návrh doručen. Subjekt je od té chvíle zanesen do insolvenčního rejstříku, který je veřejnosti volně dostupný na adrese http://isir.justice.cz.

Zahájení insolvenčního řízení však ještě neznamená úpadek a již vůbec ne samotné schválení oddlužení. Přesto již od tohoto okamžiku se dlužník i jeho věřitelé musí podřídit zvláštnímu režimu insolvenčního řízení, zejména

1. Před rozhodnutím o úpadku již věřitelé nemohou uplatnit žalobou své pohledávky vůči dlužníkovi. Mimo to pak nemohou uplatnit ani jiná práva týkající se majetkové podstaty, pokud tato práva lze uplatnit přihláškou pohledávky v rámci insolvenčního řízení.
2. Nelze provádět exekuci na majetek dlužníka nebo jiná práva náležící do majetkové podstaty. Exekuce sice může být nařízena, ale fakticky v ní exekutor již nesmí jakkoliv konat.
3. Nelze podstatným způsobem nakládat s majetkem dlužníka a majetkovou podstatou. Mimo insolvenční řízení je v zásadě znemožněna možnost realizace (prodeje) zástav ze strany věřitelů.

Na základě zahájeného insolvenčního řízení soud přezkoumá náležitosti insolvenčního návrhu a v souladu s příslušnými ustanoveními insolvenčního zákona a jednacího řádu pro insolvenční řízení vydává soud tzv. „usnesení o úpadku“ spojené nejčastěji s povolením oddlužení. Tímto usnesením zjistí úpadek dlužníka a ve většině případů rovnou určí způsob řešení úpadku (tj. „rozhodne o oddlužení“), dále určí osobu insolvenčního správce, nařídí konání přezkumného jednání a v neposlední řadě vyzve věřitele, aby ve lhůtě dvou měsíců uplatnili své pohledávky za dlužníkem přihláškou do insolvenčního řízení.

Okamžikem prohlášení úpadku se pro dlužníka i jeho věřitele tvoří v rámci dlužných pohledávek pomyslná tlustá čára. První podstatnou skutečností je, že se úpadkem všechny nesplatné závazky dlužníka zesplatňují. Druhou, ještě podstatnější skutečností je, že prohlášením úpadku se stávají veškeré dlužníkovy závazky, které existují ke dni tohoto rozhodnutí a které způsobily jeho úpadek, konečnými. Pro dlužníka to znamená, že již dále nenarůstají o smluvní pokuty, úroky z prodlení a jiné vícenáklady.

Významným bonusem pro každého „oddlužence“ je dvou měsíční lhůta stanovená věřitelům pro uplatnění jejich pohledávek po prohlášení úpadku. Dojde-li pak k situaci, kdy

1. dlužník splní všechny zákonem stanovené podmínky schváleného oddlužení,
2. věřitel nestihne řádně a včas uplatnit svůj nárok přihláškou,

zanikne nárok věřitele na uspokojení z této pohledávky, a to nejen v rámci oddlužení, ale i po jeho skončení.

Na termín nejdříve po uplynutí 7 dnů od konce lhůty pro podávání přihlášek pohledávek věřitelů, nařizuje soud konání přezkumného jednání. Na tomto jednání je nezbytná účast dlužníka a insolvenčního správce nebo jeho zástupce. Již před tímto jednáním si insolvenční správce sestaví obrázek o hospodářské situaci dlužníka, stavu jeho majetku a výši jeho závazků i pohledávek. Na základě zjištění a volního uvážení je pak dána správci i dlužníku možnost se k přihlášeným pohledávkám jednotlivých věřitelů během tohoto jednání vyjádřit, uznat je popřípadě je popřít co do pravosti či výše. Zejména popření jednotlivých pohledávek pak často startuje mašinerii tzv. incidenčních sporů, kdy insolvenční správce namísto insolvenčního dlužníka vede spor s popřenými věřiteli.

Po přezkumném jednání v případě oddlužení může následovat schůze věřitelů, pokud o její svolání věřitelé požádají. Na této schůzi se rozhoduje o formě průběhu oddlužení, přičemž ze zákona vyplývají následující dvě varianty:

1. oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty
2. oddlužení formou splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Věřitelé však schůzi věřitelů v oddlužení svolávají zřídkakdy, zejména v těch případech, kdy mají pochyb o poctivém záměru dlužníka. V případě, že schůze věřitelů není svolána a věřitelů nevyužijí možnosti hlasovat pomocí hlasovacích lístků, rozhoduje o způsobu oddlužení soud.

Samostatnou kapitolou je postavení zajištěných věřitelů, protože proces jejich uspokojení z realizace (tj. prodeje) zástav nesouvisí s formou oddlužení, nýbrž stojí samostatně. Na běh oddlužení tedy nemá zásadní vliv a je častým omylem si myslet, že z prodeje zástav budou zajištění věřitelé uspokojování stejnou procentuální částkou, jako ti nezajištění.

Soud je po ukončení přezkumného jednání a případně i schůze věřitelů povinen bez zbytečného odkladu vydat rozhodnutí o schválení (nebo neschválení) oddlužení a jeho formě. V něm přesně vymezí povinnosti dlužníka během oddlužení a stanoví mj. i příslušné povinnosti plátci mzdy (popřípadě jiných obdobných příjmů) dlužníka. Dále pak potvrdí insolvenčního správce v jeho funkci. Zmíněné rozhodnutí soudu tvoří závazný rámec způsobu oddlužení, přičemž dlužník je od tohoto okamžiku povinen plnit základní povinnosti stanovené v usnesení, které soud vydá. Na závěr je vhodné dodat, že dlužník je v průběhu řízení povinen spolupracovat s insolvenčním správcem, za účelem hladkého průběhu celého oddlužení.

Příklad

Pan Karel podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Do finanční tísně se dostal vinou lichvářských úroků leasingové společnosti. Přestože má pan Karel slušný příjem, usoudil, že není schopen svou situaci zvládnout a že pouze prostřednictvím oddlužení se může svých dluhů zbavit. PORADCE, na kterého se pan Karel obrátil s žádostí o pomoc se zpracováním návrhu na oddlužení zjistil na základě bilance výše závazků a příjmů, že pan Karel je schopen během 5 let splatit 49% svých nezajištěných závazků. Pan Karel se dále svému poradci svěřil, že vlastní rodinný dům, na kterém jsou celkem dvě zástavní práva. První v pořadí ve prospěch banky a druhé ve prospěch jeho bývalé manželky. Už jen sama pohledávka banky však převyšuje hodnotu rodinného domu.

Na základě insolvenčního návrhu došlo k povolení oddlužení a přihlášení všech věřitelů, které pan Karel svému poradci zmínil. Po přezkumném jednání bylo oddlužení schváleno.

V rámci oddlužení následně pan Karel chodil do práce a plán oddlužení plnil řádně. Podle průběžné zprávy dozorujícího insolvenčního správce se dokonce očekávalo uspokojení věřitelů na konci oddlužení v celkové výši 55%. Banka z pozice prvního zajištěného věřitele v pořadí, mezitím vydala pokyn ke zpeněžení zástavy dražbou za vyvolávací cenu odpovídající znaleckému posudku. Bývalá manželka pana Karla s tímto postupem souhlasila. Na základě schváleného pokynu zajištěných věřitelů následně došlo k vytvoření znaleckého posudku, který určil hodnotu zástavy na 90% celkové přihlášené pohledávky banky. Za tuto cenu pak dům v dražbě i skutečně vydražil. Pana Karla zajímalo, co se stane z penězi z prodeje, přičemž zjistil, že:

1. Všechny peníze z prodeje domu (po odpočtu nákladů spojených s dražbou) dostane banka.
2. Ve zbytku pohledávka banky za panem Karlem zaniká.
3. Jeho bývalá manželka nedostane nic.
4. Pohledávka bývalé manželky prodejem domu v dražbě v celé výši zaniká.

Ptáte se, jak je možné, že exmanželka nedostane nic?

Pro účely přihlášky pohledávky je vždy na zvážení věřitele, zda ji přihlásit jako zajištěnou či nezajištěnou. Z veřejně dostupných zdrojů – například nahlédnutím do katastru nemovitostí – lze poměrně snadno zjistit, pro jaké pohledávky vznikla zástavní práva s lepším pořadím, než svědčí v dané situaci věřiteli (lepším pořadím se rozumí zejména doba jeho vzniku). Přihláška pohledávky do insolvenčního řízení jako zajištěné je tedy vždy volbou, nikoliv povinností věřitele. Ten by si měl zvážit, který typ přihlášky mu zajistí vyšší míru uspokojení. S tímto posouzením může věřiteli pomoct i odborný poradce.

V daném případě toto posouzení exmanželka pana Karla zjevně podcenila. V konečném důsledku tedy nedostane od svého bývalého manžela ani korunu.

Je oddlužení určené i pro podnikatele?

Od 1.1.2014 je oddlužení určené také pro aktivní podnikatele (OSVČ), a to dokonce bez nutnosti ukončit své podnikání. To však zahrnuje pouze fyzické osoby, právnické osoby mohou vstoupit do oddlužení jen v případě, že se nejedná o podnikatele a zároveň nemá dluhy z podnikání. Pro oddlužení podnikajících OSVČ však oproti ostatním fyzickým osobám platí, že v případě, pokud se jedná o dluhy z podnikání, mohou věřitelé těchto podnikatelských dluhů vyslovit nesouhlas s řešením úpadku formou oddlužení – zní to sice velmi přísně, ale skutečnost není tak dramatická, jak by se na první pohled mohlo zdát. Především je třeba si ujasnit, že dluhy z podnikání jsou především dluhy ze závazků, které vznikly takzvaně “na IČO”, tedy hlavně neuhrazené faktury, podnikatelské úvěry, daňové nedoplatky či dluhy na zdravotním a sociálním. Podíl těchto dluhů by na celkovém dluhu neměl být vyšší než 30 %, v individuálních případech však může být mnohem vyšší. Nejpodstatnějším skutečností pro oddlužení podnikatele je to, zdali s režimem oddlužení souhlasí jeho věřitelé, přičemž pokud se nevyjádří opačně, předpokládá soud, že souhlasí. Avšak i v případě nesouhlasu věřitele pohledávky z podnikání může soud oddlužení povolit. V takovém případě je pak oddlužení podnikatele shodné, jako oddlužení kohokoliv jiného.